První stíhací letouny vznikly už za první světové války (1914 - 1918). V počátcích se jednalo většinou o lehké vrtulové dvouplošníky a trojplošníky používané pro průzkum a navádění dělostřelecké palby, ze kterých tehdejší piloti útočili na nepřátelské letouny vším, co měli k dispozici (pistolí, brokovnicí, kulovnicí...). Během prvních bojů se zjistilo, že nejúčinějším způsobem boje je míření celým letounem a střelba zbraněmi namontovanými v jeho ose. Vynalezení synchornizovaného kulometu v roce 1915 bylo pro další stíhačky zlomové.
Za druhé světové války (1939 - 1945) byla vynalezena vůbec první stíhačka s proudovým motorem - jednalo se o německý Messerschmitt Me 262 (první let 18.7.1942). Po skončení války byly pístové motory postupně vytlačeny proudovými. Budoucí stíhačky pak dostaly např. šípovitá křídla, naváděné střely, přídavné spalovaní, pulsní radar, technologii "stealth" a mnoho dalších vylepšení, proto se pro přehlednost proudové stíhačky dělí do tzv. generací.
Generace stíhacích letounů:
- 1. generace
- 2. generace
- 3. generace
- 4. generace
- 4+. generace
- 4++. generace
- 5. generace
Určení stíhacích letounů:
- Air policing (střežení vzdušného prostoru)
- Ničení nepřátelských letounů
- Ochrana vlastních letounů
- Vybudování vzdušné převahy
- Vzdušná obrana














Poslední komentáře