Bitevní letouny

Aero L-159 ALCA (Advanced Light Combat Aircraft) je český lehký podzvukový bitevní letoun. Je primárně určený k poskytování blízké palebné podpory CAS, průzkumu a částečně k vedení vzdušného boje. Vývoj začal v roce 1994 a prototyp sériového čísla 5831 poprvé vzlétl 2. srpna 1997.

Suchoj Su-25 Frogfoot (ruské označení Grač - Havran) je osvědčený sovětský jednomístný proudový letoun určený k poskytování blízké palebné podpory CAS. Jeho primárním úkolem je tedy ničení pozemních cílů. Vznikl na základě požadavku Ministerstva leteckého průmyslu SSSR zadaného v březnu 1969, kdy si sovětské letectvo uvědomilo potřebu specializovaného (proudového) letounu pro provádění konvenčních pozemních útoků. Typy Su-7B či Su-17 se v této roli totiž přiliš neosvědčily (nedostatečný výhled pilota, malá nosnost, nevhodná letová obálka atd.). Nový stroj měl být odolný vůči protiletadlové palbě protivníka a byl kladen důraz na jednoduchou a nenáročnou obsluhu.

Harrier je britský podzvukový víceúčelový bitevní/stíhací letoun s kolmým/krátkým startem a přistáním (V/STOL). První let se uskutečnil 31.08.1966. Letové vlastnosti umožňují Harrieru přistávat velice blízko vlastního bojiště, což je jeho velikou výhodou oproti ostatním proudovým strojům. Je schopen působit také z letadlových lodí. Své kvality letoun předvedl mimo jiné ve válce o Falklandy, kde byl dokonce považován za jeden z důvodů vítězství Velké Británie.

Fairchild-Republic A-10 Thunderbolt II je americký bitevní letoun primárně určený k poskytování blízké palebné podpory CAS (ničení pozemních cílů), ale je také užíván např. pro mise FAC. Thunderbolt vyniká velkou obratností, přesností při ničení pozemních cílů, odolností a schopností účinně provádět mise v přízemních výškách a v noci. Mezi jeho velké přednosti patří také STOL a možnost operovat (v případě nutnosti) z neupravených přistávacích drah. První let se uskutečnil 10.5.1972. Řešen je jako jednomístný dvoumotorový dolnoplošník se dvěma SOP, motory jsou umístěné v pancéřovaných gondolách nad trupem. Kokpit je vybaven širokoúhlým HUD displejem a TV displejem k navádění TV/IČ naváděných střel.

Vývoj Fitteru je datován na počátek šedesátých let dvacátého století, kdy měl nahradit stárnoucí letouny Su-7, které již neposkytovaly potřebný výkon a taktický dolet. O konstukci stroje, který měl nahradit stárnoucí Su-7 projevila zájem i konstrukční kancelář OKB MiG se svým I-3U, ovšem jejich návrh se neujal. Fitter byl prvním sovětským letounem, u kterého byla použita měnitelná geometrie křídel - tato technologie zmenšuje potřebnou délku dráhy pro vzlet a přistání, další kladnou vlastností je prodloužení doletu. Pro užití této technologie by bylo potřeba úplně přepracovat křídlo a trup letounu Su-7, proto bylo rozhodnuto, že se upraví Su-7 pouze na stroj s částečně měnitelnou geometrií křídla - mění se pouze vnější půlka křídla ( prototyp S-22I / Su-7IG ).